matyc

Každý, kdo se rozhodne přinutit ručičku na váze nabrat směr více doleva (tedy směrem k nižším hodnotám) a rozhodne se poradit s někým fundovaným, je většinou postaven před věčné dilema. Trápit se na ergometru, stepperu, na kole nebo běhat po parku, či prostě jen zredukovat svůj kalorický příjem vhodnou úpravou jídelníčku? Každý z těchto přístupů má své příznivce i odpůrce a vězte, že zástupci obou táborů se ani v nejmenším a za žádných okolností neshodnou. Pojďme se nyní pokusit je rozsoudit.

V útlém věku nás ve školce a doma učili, že při jídle se nemluví a kdo skončí jako první, ten je králem jedlíků. Tato poučka byla dobrá možná dříve, v dobách kdy potravy bývalo omezeně. Kdy výhodou bylo přijmout v co nejkratším čase co možná nejvíce kalorií, které se poté spotřebovaly při těžké a namáhavé fyzické práci. Úplně nejlepší bylo, když si člověk rychlým zkonzumováním kaloricky vydatné stravy dokázal vytvořit v tukových buňkách rezervní energetické zásoby. Velice často totiž přicházela také období chudší…

Lidský organismus je důmyslné zařízení, který umí efektivně hospodařit s energií. V rámci aktuálních podmínek volí ten nejvýhodnější zdroj energie pro svůj provoz. Cítí-li, že se nedostává dostatečný příjem kalorií, tlumí svou spotřebu. Takto má lepší vyhlídky, že nebude nucen výrazněji zasahovat do svých tukových zásob. To je zásadní problém všech redukčních postupů, které jsou založeny čistě jen na snížení energetické příjmu. Je to slepá ulice, která nikam nevede...

Díky geneticky naprogramované úspornosti látkové výměny má 1/3 naší populace v dnešním prostředí zvýšené riziko vzniku nadváhy a obezity. Organismus takto „postižených“ lidí vystačí na běžný provoz s nižší potřebou energie než je tomu u jedinců s rychlejším spalováním. O tom, jakou potřebu kalorií vyžaduje tělo na základní provoz ovšem nerozhodují jenom vnitřní - genetické faktory. Výraznou úlohu zde mají i činitelé vnější – způsob stravování, množství pohybu, stresu, držení diet, některé choroby, léky. Dědičný sklon k nadváze bohužel zatím řešit neumíme. Jediné co nám zbývá, je zásah do vnějších faktorů, tj. vhodně upravit životní styl...

Reklamy na „stoprocentně účinné, zaručené a ověřené“ hubnutí se na nás valí ze všech médií. Ale je to pravda? Čemu se dá věřit? Jaký postup je opravdu vědecky ověřený? A existuje vůbec způsob, jak metody hubnutí hodnotit a porovnávat?

Každé jaro se objevují v různých reklamách lákavé slogany na téma hubnutí do plavek. Jak by ne – po zimě míváme často pár kilo navíc a tak se někteří z nás právem obávají, jak budou vypadat v létě u vody. Této obavy chytře využívají obchodníci s hubnutím – dobře ví, že lidé jsou na jaře náchylnější uvěřit různým nereálným slibům...

Sacharidy, cukry, škroby, karbohydráty, uhlohydráty, glycidy, uhlovodany…, pod těmito všemi názvy najdeme živinu, jež tvoří (většinou) největší část našeho jídelníčku. Sacharidy můžeme rozdělit na stravitelné a nestravitelné (vláknina-viz samostatný článek o vláknině). Stravitelné sacharidy členíme na jednoduché a složité...

Od poloviny minulého století se v léčbě těžké obezity s dobrými efekty a v rostoucí míře uplatňují i chirurgické metody. Chirurgická léčba obezity, tzv. „bariatrická operace“ se zvažuje jenom v případech tzv. „morbidní obezity“, a to až po selhání všech čtyři hlavních pilířů konzervativní léčby: diety, pohybové léčby, psychoterapie (tzv. kognitivně behaviorální terapie, KBT) a farmakoterapie. Morbidní , tj. „chorobní obezitou“ se označuje BMI 40 a více nebo u pacientů s rozvinutými závažnými komplikacemi v důsledku obezity již BMI 35-40 ...

Člověk, u kterého se rozjel jo-jo efekt a který posuzuje výsledky svého nárazového hubnutí jen celkovými kilogramy na své nášlapné váze netuší, že neubývá jen tuková složka, ale i svalová tkáň s nitrobuněčnou tekutinou. Po prvotním „vyprázdnění“ jaterních a svalových buněk o glykogen a vodu – ztrátě 3-5 kg tělesné hmotnosti, se pokles úbytku kilogramů zastaví. V ten okamžik rezignuje, opustí omezující stravovací režim...

Obezita či nadváha trápí zhruba polovinu české populace. Především ženy velice často kontrolují svoji aktuální hmotnost. Pánové jsou v tomto ohledu mnohem méně zainteresovaní. Západnímu světu vládne kult štíhlosti. Kdo nezapadá do ideální kategorie BMI, ten je v celé řadě případů doslova diskriminován (móda, společnost, profese,…). Být „in“ znamená držet svou tělesnou hmotnost na co nejnižší hodnotě...